Age of

Zatímco lidé prozkoumávali území Far Shiverpeaks a Dwarfs válčili s Destroyery, v jižních zemích Tyria začínala vznikat nová rasa. Jediné semeno velké jako lidská ruka zasazené v ruinách vesnice na jižním pobřeží Maguuma Jungle počalo staletí dlouhé období „březosti“ a ohlašovaný nový věk.

Tento příběh začal lidský bojovník jménem Ronan, který sám, oddělený od své vojenské skupiny, objevil jeskyni plnou podivných semínek. Tato jeskyně byla chráněna strašlivými rostlinami. Ronan utekl. Vzal však s sebou jedno semínko, aby ho ukázal své dceři, až se vrátí z války. Ale po jeho příchodu do domovské vesnice objevil pouze ruiny domů a masové hroby. To všechno způsobila rasa Mursaatů. Když Ronan našel ostatky své rodiny, na jejich hrob vysadil v mukách semínko z jeskyně a přísahal, že se už nikdy nevrátí do boje.

Po nějaké době se připojil ke stárnoucímu kentaurovi jménem Ventari, který také začal ztrácet naději na mír. Tak tedy člověk a kentaur, proti všem nadějím, vytvořili přátelství, které překonalo hranice rasy. Společně se rozhodli začít svůj život znovu a vytvořit útočiště jak pro lidi tak pro kentaury. Postavili bezpečný přístav blízko oceánu a rašící strom pro všechny kteří hledali mír a přístřešek přátelství.

Pod bdělým a jemným okem kentaura Ventariho vyrostl bledý dub, který stále rostl a stával se silnějším. Dával starém kentaurovi radost ze života. Přesto s touto blažeností přišel i zármutek. Kentauří kmeny ze severu a západu byly rozdrceny a vyhnány Krytanskými uprchlíky z jejich domovů a toužili stále víc po divoké a brutální odplatě. Další kmeny se k nim připojili, ale už méně z nich bylo ochotno vyslechnout Ventariho slova, a jeho město bylo stále menší a prázdnější.

Nakonec, starý a šedivý Ventari vyřezal jeho životní dílo a ponaučení na mramorovou desku, kterou umístil doprostřed stromu tak, aby si ho mohli budoucí cestovatelé přečíst a možná – dozvědět se způsoby míru a harmonie. Poté, mnoho let po tom co jeho lidský společník odešel, lehl si Ventari vedle dubu, který zasadil Ronan a zemřel. Byl to rok 1165 AE.

Strom bílý a šumivý nadále rostl. Po více než sto letech se v jeho koruně začali objevovat malé zámotky. Tyto zámotky nakonec spadly a otevřeli se. Zrodila se nová rasa lidí plná sil – jakoby se probudila z nějakého magického snu. Nazvali se Sylvari a tihle „Prvorození“ byli pouze začátek rozšíření Sylvari po celém světě. Všichni pocházeli ze stejného mohutného stromu.

Mramorová deska stále říká Ventariho slova a Sylvari, kteří „vypluli“ z tohoto stromu se řídili těmito moudrými slovy. Zda je strom veden Ventarim a stal se důkazem kentauří ušlechtilosti, morálky a etiky nebo zda byly absorbovány kentaurovi pozůstatky a duše nikdo přesně neví. Ale je jisté, že jeho vliv na Sylvari je silný i mnoho let po jeho smrti. Mramorovou desku střeží Sylvari jako posvátný artefakt.

Není známo kolik let se může Sylvari dožít – jakmile se stanou dospělými, nejeví žádné známky stárnutí. Sylvari nemají žádné děti ani rodiny, ale každý z nich cítí spojení s ostatními přes něco co nazývají „Sen snů“. V tomto snu komunikují s ostatní myslí Sylvari, učí se mluvit, chodit, používat lehké nástroje a komunikovat se světem. Proto, když se Sylvari vše naučí, ví o světě víc než by se dalo očekávat.

Ale Sen snů má také noční můry – skryté šuškání za hlasy svých bratrů a sester. Nerozumějí co znamenají – ale Sylvari se ještě mají co učit z okolního světa. Nevědí o nebezpečí a potížích Tyrie jako ostatní rasy. Ale oni se učí…
Příběh

Kdysi dávno zasadil unavený voják do půdy Maguuma Jungle podivuhodné semínko. Po celá staletí tento bledý strom rostl a pokrýval celý les svými větvemi, až nakonec – před pětadvaceti lety – rozkvetl a „Prvorozený“ vstoupil na půdu Tyrie. Ten byl následován svými sourozenci… sezónu po sezóně, rodili se další z rodu sylvari s údivem a úctou k podivnému světu, hledajíc v něm smysl. Zpočátku živeni společným snem, teď cestují po celé zemi Tyrii, hledajíc dobrodružství a místo k životu. Snaží se najít rovnováhu mezi zvědavostí se svobodou; dychtivostí s hrdinstvím; a válčením se ctí.

Sen, kterým byli sylvari po stovky let živeni, zůstává v jejich duších, jako ozvěna ze vzdálené písně. Přes něj můžou cítit příliv a odliv jejich rasy, smyslové spojení všech příslušníků sylvari. Můžou se podělit o své objevy a moudrost jako když se vlévá voda do proudu řeky.

Mají hluboké spojení s jejich územím a rostlinami a vědí, že všechny věci, které rostou a kvetou jsou jejich bratři a sestry. Vedeni poukami vytesanými na posvátnou Ventariho tabulku, postavili lesní město a vytvořili kulturu, která spojuje tajemství magie s železným odhodláním konat dobro.

Ale ne všichni sylvari jsou ušlechtilé a ne všechny Sny jsou příjemné. Někteří potomci bledého stromu šli po cestě stínů, vedoucí k Noční můře, která se vzpíná pod povrchem a hlasy temných měsíců, zvrácených hýření a hrozivým tajemstvím šeptaným do půlnoci. “Společenství” Nočních můr odmítá ctít jejich bratry a sestry a snaží se svést všechny sylvari na jejich temnou stranu. Pokud nebudou zastaveny, postihnou Sen s jejich ďábelskými plány a poruší celý základní strom sylvari a to odsoudí celou ušlechtilou rasu sylvari ke zániku a zatracení. V bitvě mezi Snem a Noční můrou určí osud této nejnovější rasy jen a jen hrdinové…